Zayn na mě poznal, že něco není ok. "Hele, nemysli na ně. Nestojí ti za to." řekl a začal mě lochat. "Stojí mi za to. Jsou moje rodina. A já už jinou nemám, protože mamka i taťka jsou v ČR a nechtěj sem jet ani na dovolenou. Zavrhli nás, protože jsme nechtěli zůstat v ČR." řekla jsem a smála se tomu, jak mě lochtal. "Nyní jsem tvoje rodina i já. Na to nezapomínej. Víš, já taky už rodinu nemám. Ty jsi moje rodina." řekl a začal mě lochtat ještě víc. "Já vím, nyní jsme rodina. Bráško." řekla jsem a při tom jsem se dusila smíchem. Smáli jsme se a hráli polštářovou bitvu. "Hele, musíme jít spát. Zítra je sice sobota, ale to neznamená, že budeme vztávat odpoledne. Tady jsou ještě nějaký věci po Katy, protože si je neodvezla všechny. Vemsi tam něco na spaní a dobrou noc." řekl Zayn a dal mi pusu na doubrou noc. "Zayne, jak dlouho jsi byl s Katy?" zeptala jsem se opatrně, protože jsem věděla, že ji měl opravdu rád. "Rok a teď mi řekla, že se mnou byla jenom kvůli tomu, že jsem slavnej. Celou dobu mě jenom využívala a já jí na to skočil." řekl smutně, když otevíral dveře. "To je mi líto. Můžu pro tebe něco udělat?" zeptala jsem se abych zavedla řeč jinam. "Ano, můžeš. Slib mi, že neuděláš to samé jako ona. Prosím. Ty nejsi zlá. Já bych to asi nevydržel. Už teď je pro mě těžké, zapomenout na Katy." řekl s rozzářenýma očima. "Jasně, kdo by od takovýho sladkýho kluka utíkal? Jenom hlupák. A to já nejsem. Neboj." řekla jsem a koukala jsem na jeho nový výraz. "Co je?" zeptala jsem se. "Nic. Líbí se mi tvůj přístup. Jsi hodná. Zítra ti ukážu zahradu a park. Souhlasíš?" řekl a usmíval se od ucha k uchu. "Jasně. Moc mě zajímá okolí tohoto domu." řekla jsem a začala jsem hledat něco na spaní. Nic neřekl, jenom se usmál. Usměv jsem mu vrátila a vytáhla jsem nějaké triko a kraťasy. Zavřel za sebou dveře a otevřel ty svoje. Převlékla jsem se a ulehla do postele. Hlavou mi probleskl nápad. "Zayne, můžu dál? Měla jsem noční můru. Nemůžu spát." řekla jsem opatrně. "Jasně. Vstup." řekl a rozesmál se. Vzala jsem tedy za kliku. Zayn seděl na posteli a koukal na mě. "Tohle dělal Niall na každém turné mimo domov. Pokaždý zaklepal a řekl to samý jako ty. Ale tobě věřím. Jemu jsem to baštil taky. Dlouho." řekl a stáhl mě k sobě na postel. "Počkej, on ti to říkal taky? Že se nikdy nepochlubil." řekla jsem mu. Začal mě znovu lochtat. "Přestaň, prosím. Pusť mě. Ne, nelochtej mě." křičela jsem, ale byl neoblomný. "Nepustím tě, jsi moc snadná obět." řekl se smíchem. Tak snadná obět, jo? řekla jsem si v duchu. Začala jsem ho lochtat a rozcuchala jsem mu vlasy. Naštvaně jsem z něj ztrhla peřinu a skopala jsem ji na zem. Nyní jsem cítila divné šimrání v žaludku. Neudržela jsem se a prostě jsem ho musela políbit.