"Ty to nechápeš. Počkej. Neutíkej. Nebo... Víš co? Uděláme ještě poslední koncert. Pro tebe. Potom už opravdu konec. Spokojená?" Křičel Liam po schodech nahoru a koukal při tom na mě. "Prosím, můžu se s nima alespoň rozloučit? Prosím." zeptala jsem se opatrně Nialla. "Pokud jde o mě, tak jo, ale musíš rychle vypadnout, než se Liam vrátí. Tak utíkej a vem si motorku. Jeď ale opatrně." řekl mi Niall a koukal na hodinky. "Děkuju, jsi nejlepší brácha na světě." řekla jsem a vlepila mu pusu na tvář. "Dělej ať už jsi na motorce." řekl a otevřel dveře. "Díky ale co Liam? Nebude zuřit?" zeptala jsem se Nialla. "Bude zuřit, ale to je jedno. Já mu to vysvětlím. Běž." to bylo poslední, co jsem zaslechla než jsem se rozjela. Zamávala jsem mu a zamířila k domu, kde Louis a Harry bydleli. Zazvonila jsem. "Ano. Kdo je tam?" slyšela jsem Harryho hlas v domobním telefonu. "Tady Alex, Niallova sestra." řekla jsem trošičku smutně. "Já vím kdo jsi. Pojď dál. Ty můžeš a Niall taky, ale Liama už nechci ani vidět." řekl trochu podrážděně. "Já...já..." otevřel mi dveře a měl na sobě jen ponožky a trenky. "Pojď, už jsme tě čekali, protože víme, jak máš ráda 1D. Nestyď se a vstup." řekl a zabouchl za mnou dveře. "Je tady i Louis?" zeptala jsem se tak trošku šokovaně. "Je, ale je v koupelně. Slyšíš jak si zpívá? To je děsný." řekl a zasmál se mému výrazu. "Čemu se směješ? Mě?" řekla jsem a sedla si na pohovku "Jo, ten tvůj výraz by pobavil i slepého. Promiň to byl vtip." řekl a posadil se vedle mě. "Ale na vtípky je tu expert Louis, nebo snad už ne?" řekla jsem a odsunula jsem se kousek od Harryho. "Jo je, ale já ho doháním. Už mi chybí jenom kousek a budeme nastejno. Máš ráda ty jeho vtípky? Mě občas lezou na nervy." řekl a vypl televizi. "Mě vadí to, že není nikdy smutný, nebo že nikdy nebrečí. On umí být jenom veselý. To je dobrá, ale někdy otravná vlastnost. Ale jinak je Louis fajn." řekla jsem mu do očí a dala mu pramínek vlasů, který mu do očí, na stranu. "Slyším, že je po mě poptávka. Harry, Alex už tu je?" řekl Louis a sešel ze schodů. Byl krásně upravený, měl pracně učesané vlasy, a taky krásně voněl. Měl novou voňavku, protože tuhle jsem u něj ještě neviděla. "Ano, jsem už tady. Jak dlouho jsi stál na schodech? Asi dlouho, co?" řekla jsem a uvolnila jsem mu místo vedle Harryho. Sedla jsem si do křesla a Louis si sedl na pohovku. "Stál jsem tam ani ne půl minuty. Ty by jsi o mě jinak už věděla." řekl a upravil Harrymu vlasy. "Co to všichni dneska máte s tím, že mi pořád upravujete vlasy?" přerušil náš rozhovor Harry. "Promiň, ale já nevěděla, že ti to vadí. Omlouvám se." řekla jsem a sklonila hlavu. "Nevadí, ale jenom mě to zajímalo. Nebuď smutná. Hele, řekl ti Liam o tom koncertu?" zeptal se Harry. "Jo řekl. Můžete mi říct, co Vás to napadlo, soutěžit o Zayna? Chudák. Viděla jsem ho jak brečí kousek od našeho domu. Cítí se pod psa a nechce Vás už vidět. On si myslel, že jste jeho nejlepší přátelé. Jak jsem si všimla, tak asi ne. Nestydíte se alespoň trošku?" řekla jsem naštvaně. "Holka, ty mluvíš jako Zayn nebo tvůj bratr. Už vím od koho jsi to pochytila. Od Liama. Jako Zayn." řekl Harry a utřel si slzu z obličeje. Bylo na něm poznat, že bude brzo brečet. "Harry, klid. Nebreč a uklidni se. Mě taky není příjemný o tom mluvit. Na, tady máš kapesník a nebreč." řekla jsem mu mile a utřela jsem mu slzu. Usmála jsem se na něj a dala mu pusu na tvář. Byl opravdu sladkej. Louis se na mě podíval a já zjistila, že žárlí. Sedla jsem si proto znovu na křeslo a pronesla jsem: "Lidi, co takhle kouknout na nějaký film? Třeba na Lásku nebeskou? Co říkáte?" řekla jsem abych změnila téma. "Jo, pusť to. Tady máš ovladač. Nevadí ti to, Lousi?" řekl najednou Harry. Byl zase úplně jiný. Harry byl pro mě ještě velkým tajemstvím, pohádkou a studnou plnou přání. Měnil se tak rychle, že to člověk občas ani nezachytil. "Jasně, pusť to tam. Zase uslyšíme tu píseň v originále." řekl Louis překvapivě mile. To nebylo ani dobré ani špatné znamení. Uff, já mu nerozuměla. Nyní už mu rozumím občas lépe než sobě. Když ten film skončil bylo už 21:00 a Liam mi volal, kde jsem. "Už letím, za chvilku jsem doma. Je doma Niall?" houkla jsem do telefonu. "Jo, on jo. Kde vůbec jsi? Snad ne u Louise a Harryho? Protože jestli jo, tak už domu ani nechoď. Vlastně jo, přijď si pro věci. Už tě doma nechci. Jsi stejná jako oni. S Niallem tě rozloučit nenechám, protože by se z toho sesypal. Věci budeš mít před domem." řekl Liam zle do telefonu. "Liame, počkej...." v telefonu se ozvalo pípnutí, které značilo to, že zavěsil. Jela jsem směrek domovu a uviděla jsem Zayna, jak sedí na lavičce a je hodně smutný. "Zayne, můžu si přisednout?" řekla jsem tiše. "Jasně že můžeš. Proč ne? Proč jsi tak smutná? Z našeho rozpadu?" zeptal se a koukal se mi do očí. "Jo, z rozpadu 1D taky, ale hlavně z toho, že nemám kde bydlet. Liam mě vyhodil z domova. Nyní bydlím na ulici. A ty jsi smutný proč? Z rozpadu 1D?"